Ne tak suchá

V naturálním a řemeslném světě znamená „sladší“ něco úplně jiného než v konvenční produkci. Zde se do vína nesype žádný rafinovaný cukr, který by maskoval technologické chyby nebo nekvalitní surovinu. Zbytkový cukr v těchto lahvích pochází stoprocentně z přírody a ze samotných hroznů. Vinař ho dosáhne buď tím, že nechá hrozny na keři vyzrát o něco déle, nebo tím, že přirozené spontánní kvašení zastaví dříve, než kvasinky stihnou veškerý hroznový cukr přeměnit na alkohol.

Výsledkem jsou vína, která tě na jazyku pohladí svou plností a lahodnou, medovější texturou. Co je ale na poctivých polosuchých a polosladkých vínech to nejkrásnější, je jejich napětí. Díky zdravým vinicím, často ležícím na vápencovém nebo vulkanickém podloží, si tato vína vždy zachovávají pevnou a ostrou kyselinu. Právě ta se stará o to, že víno i přes vyšší podíl cukru nikdy nepůsobí unaveně, ploše nebo ulepeně. Jsou to lahve, které hrdě bourají předsudky o tom, že seriózní víno musí být nutně úplně suché, a otevírají dveře k fantastickým gastronomickým zážitkům.

Zajímalo by mě, jak přesně máš tuto kategorii naskladněnou – tvoří tvou nabídku v sekci „Ne tak suchá“ primárně lehčí polosuchá vína na běžné večerní popíjení, nebo tam plánuješ zařadit i vyloženě těžší dezertní a botrytické kousky (vína z hroznů napadených ušlechtilou plísní, která hrozny přirozeně vysuší a zkoncentruje v nich cukr)?